initial commit

README.md

@@ -0,0 +1 @@
+# fedora_handbook

chap_chcete_vedet_vic.tex

@@ -0,0 +1,18 @@
+\chapter*{Chcete vědět víc?}
+\section*{Kam se podívat dál?}
+Naše příručka má skromné ambice, co když ale narazíte na problém, který nejste schopni rychle vyřešit? Základní pravidlo zní: problém, který řešíte, už takřka jistě řešil někdo před vámi. Kam se tedy podívat?
+\begin{enumerate}
+\item \url{fedora.cz} -- z~českých webů ve vztahu k~Fedoře zásadní stránky (a univerální rozcestník). Obsahuje množství článků, tipů a dalších informací.
+\item \url{wiki.fedora.cz} -- přírzučka o~Fedoře, na které mnoho lidí na ní odvedlo obrovské množství práce. Mnoho návodů, které hledáte, budou právě zde.
+\item \url{forum.fedora.cz} -- fórum v~českém jazyce hodící se vždy, když nejste schopni problém vyřešit sami, nebo když sami chcete nabídnout svou pomoc.
+\item \url{fedoraforum.org} -- fórum v~anglickém jazyce s~rozsáhlou uživatelskou základou a dlouhou historií řešených problémů. Nyní už byste se mohli být v~cíli.
+\item \url{fedoramagazine.org} -- články o~dění kolem Fedory. Nové aplikace a oznámení.
+\end{enumerate}
+\section*{Co když narazím na chybu?}
+Je docela možné, že se dostanete do situace, kdy narazíte chybu zcela novou. Co pak? Fedora používá bugzillu společnosti Red Hat, která je dostupná z~adresy bugzilla.redhat.com. (Nutno podotknout, že nezbytností při hlášení chyb je angličtina, alespoň na základní úrovni.) Není to ale jediná možnost, jak chybu ohlásit. Ve Fedoře je dostupný nástroj ABRT. Budeme-li citovat klasický snímek, pak daný nástroj vystihuje spojení \uv{každý přispívá pod svých možností} a ABRT koná přesně v~tom duchu.
+
+\section*{Další edice Fedory}
+Zde se dostáváme k~věcem, ve kterých se Fedora odlišuje od obecného spektra linuxových distribucí. Fedora doznala své podoby ve třech hlavních edicích. Už dříve popsaná je edice Workstation, dále pak tu máme edice Server a Cloud. Pojďme na ně. Jsou to možná pojmy, které by si člověk bez dalšího (minimálně ještě v~nedávné době) s~Fedorou nezbytně nespojoval. Nicméně nyní to je jedna z~priorit a odpovídají tomu i do distribuce zahrnuté nástroje. U~edice Server lze vyzdvihnout aplikace jako Cockpit sloužící pro vzdálenou správu běžících serverů prostřednictvím webového prohlížeče, nebo správu serverových rolí přes Rolekit. U~edice Cloud pak máme k~dispozici minimalistickou verzi Fedory, která právě tak akorát umožňuje nasazení kontejnerů. A~že existuje hned několik obrazů Fedory Cloud připravených pro nasazení v~prostředí OpenStack, VirtualBox a dalších.
+
+\section*{Fedora a spiny}
+Vše, co dosud padlo ve vztahu k~Fedora Workstation, se týkalo výchozího cílení distribuce, jejímž desktopovým prostředím je GNOME~3 a jeho GNOME Shell. Co když se ale chceme rozhlédnout dále? Ve Fedoře existují tzv. spiny, čili připravené instalační obrazy se specifickým cílením. Jste zvyklí na KDE Plasma? Je tu KDE Plasma Desktop. Xfce? LXDE? Pro vše tu jsou připravené obrazy. Ale ani u~Fedora spinů se nemusíme zastavit. V~dnešní době je velmi aktuální procesorová architektura ARM (nejčastější mobilní platforma, platforma pro různé vývojové desky à la Banana Pi, BeagleBone, nebo v~případě Fedora Remixu i Raspberry Pi). Stejně jako některé další linuxové distribuce, i Fedora má pro tuto architekturu připravené řešení ve formě jak serverové architektury, tak minimálního instalačního obrazu pro obecné použití.

chap_jak_fedoru_prizpusobit.tex

@@ -0,0 +1,6 @@
+\chapter*{Jak Fedoru přizpůsobit?}
+\section*{Rozšíření pro GNOME Shell}
+GNOME Shell disponuje rozšířeními, které jsou mocnou zbraní, co do přizpůsobení systému jednotlivému uživateli. Instalují se přímo v~prostředí webového prohlížeče z~webu \url{extensions.gnome.org}. Jedná se o~stovky rozšíření, které doplňují nebo mění jednotlivé prvky uživatelského prostředí. Změny menu, ikon, panelů, indikace, zobrazení, přepínání oken a nesčetně daších. Prakticky všeho, co si lze představit.
+
+\section*{Vylaďovací nástroj GNOME}
+Aneb GNOME Tweak Tool. Nástroj zahrnutý ve Fedoře, pomocí něhož lze podrobně, až do nejmenších detailů, nastavit jemnosti, které výchozí konfigurační nástroj neobsahuje. Můžeme zde namátkou měnit znělku prostředí, přesné chování virtuálních ploch, zpřesnění chování při napájení, písma aplikací, klávesové zkratky a opět desítky dalších věcí. Ostatně, můžeme zde spravovat i výše zmíněná rozšíření.

chap_jak_fedoru_ziskat.tex

@@ -0,0 +1,54 @@
+\chapter*{Jak Fedoru získat?}
+
+\section*{Vyzkoušet a nainstalovat}
+\sloppy{Fedoru je možné nainstalovat jak z~běžného optického média (CD, DVD), tak pomocí flashdisku nebo přes síť. Obrazy Fedory \emph{Workstation} ke stažení ve formátu ISO jsou k~nalezení na serveru \url{fedora.cz/jak-stahnout.}} Fedora \emph{Workstation} existuje primárně ve variantě označované jako 64~bitová, která je současně i výchozí nabízená (jednoduše ta, která je v~naprosté většině případů pro uživatele tou pravou). Jedná se o~tzv. spustitelný live obraz, takže můžete nabootovat do funkčního systému a zjistit, o~čem stažená verze Fedory je, zda plně podporuje hardware vašeho počítače a podobně. Zásadní je, že dosud neprobíhají žádné nevratné změny. Co máte aktuálně nainstalované na svém počítači, není jakkoliv ovlivněno. Praktické. Nikoli mimochodem zmiňme, že pro rozumný (ne minimální možný) chod Fedory \emph{Workstation} je vhodný procesor o~taktu alespoň 1~GHz, operační paměť o~velikosti 2~GiB a volné místo na disku 10~GiB, spolu s~grafickou kartou umožňující hardwarovou akceleraci.
+
+\section*{Vytvoření instalačního média}
+\begin{itemize}
+\item\emph{Jak na ISO obraz} -- Klasickou cestou, jak vytvořit instalační médium, je vypálení ISO obrazu na DVD. Většina soudobých operačních systémů umožňuje tuto operaci už v~rámci systému jako takového, popř. je možné nainstalovat specializovanou volně stažitelnou aplikaci (v~Linuxu např. \emph{Brasero} a analogicky na \emph{MS~Windows} lze doporučit např. \emph{ImgBurn}).
+
+\begin{figure}[t]
+\begin{center}
+\includegraphics[width=\textwidth]{img/liveusb}
+\captionbelow{Live USB Creator.} \label{fig:liveusb}
+\end{center}
+\end{figure}
+
+\item\emph{Fedora LiveUSB creator} -- Nemáte-li notebook s~optickou mechanikou, musíte stažený obraz zapsat např. pomocí utility \emph{Fedora LiveUSB creator}\footnote{Viz obrázek \ref{fig:liveusb}.} (existuje ve variantách jak pro \emph{MS~Windows}, tak pro Linux) na flashdisk. Pozor, tato operace smaže všechna data obsažená na daném flashdisku! Pomocí \emph{Fedora LiveUSB creatoru} dokonce můžeme nejprve stáhnout i samotný instalační obraz. Software je dostupný z~adresy: \url{fedorahosted.org/liveusb-creator}.
+
+\item\emph{GNOME a Disky} -- Máme-li k~dispozici linuxový operační systém (nutno dodat s~nainstalovaným prostředím GNOME), jsou tu další varianty. Při běžném procházení adresářů (aplikace \emph{Soubory}) můžeme po kliknutí pravým tlačítkem na ISO obraz vybrat položku \uv{Otevřít jinou aplikací} a posléze \uv{Zápis obrazu disku}. Dojde tím ke spuštění utility Disky, pomocí které provedeme samotný zápis na flashdisk.
+\end{itemize}
+
+Pro poslední dva body platí zásadní věc. Musíme si pečlivě ověřit, na který disk provádíme zápis instalačního ISO obrazu. Provádíme-li to na \emph{MS~Windows}, musíme ctít název diskového oddílu přiřazenému flashdisku, kam chceme zápis provést (nejčastěji \texttt{D:} či \texttt{E:}). Pod Linuxem pak musíme ověřit totéž (flashdisk bude typicky \uv{\texttt{/dev/sdX}}, kde \texttt{X} bude specifické písmeno). Asi nejlepší a nejbezpečnější cesta, jak toto zjistit, je použít aplikaci \emph{Disky}, která zobrazuje mnoho detailních informací a daném zařízení.
+
+\section*{Instalace Fedory}
+\begin{itemize}
+\item\emph{Bootování} -- \sloppy{Ať už jsme si vytvořili jakékoliv bootovatelné médium, musíme se ujistit, že máme v~BIOSu na počítači, kde instalaci provádíme, nastavenou korektní bootovací sekvenci. Na prvním místě musí být zařízení, kde je zapsaný instalační obraz systému. Do BIOSu se dostaneme při spuštění počítače stiskem klávesy, která závisí na výrobci zařízení\linebreak{(typicky~\keystroke{Delete},} {\keystroke{F1},} {či~\keystroke{F2}).}}
+
+\begin{figure}[t]
+\begin{center}
+\includegraphics[width=.75\textwidth]{img/instalator-a}
+\captionbelow{Úvodní obrazovka instalátoru Fedory.} \label{fig:instalator-a}
+\end{center}
+\end{figure}
+
+\item\emph{Úvodní obrazovka} -- Po úspěšném nabootování máme úvodní obrazovku, kde můžeme volit primárně mezi samotnou instalaci Fedory (a bootování do živého obrazu), nebo ověření instalačního média. Zvolíme-li instalaci, zanedlouho jsme postaveni před volbu, jestli si chceme systém vyzkoušet, nebo nainstalovat na pevný disk. První volba není fatální, Fedoru můžeme zkoušet libovolně dlouho a k~instalaci se kdykoliv vrátit přes ikonu v~menu.
+
+\begin{figure}[t]
+\begin{center}
+\includegraphics[width=\textwidth]{img/instalator-b}
+\captionbelow{Instalátor Fedory.} \label{fig:instalator-b}
+\end{center}
+\end{figure}
+
+\item\emph{GNOME Shell} -- Pokud jsme zvolili možnost vyzkoušet, vidíme před sebou tzv. prostředí \emph{GNOME Shell}, na první pohled výrazné nahoře umístěným panelem se základními ovládacími prvky. Vlevo nahoře je klíčové tlačítko činnosti, přes které se lze dostat k~nainstalovaným aplikacím (a zmíněné možnosti instalovat systém), vpravo naopak menu nyní relevantní zejména pro nastavení sítě a 
+ možnosti restartu či vypnutí systému.
+
+\item\emph{Instalátor} -- Když zvolíme možnost instalovat na pevný disk, jsme postupně pomocí přehledného průvodce provázeni. Volíme krok za krokem jazyková nastavení, časové pásmo, až se dostaneme k~bodu rozdělení disku. Čili k~zásadnímu bodu řešícímu, kam se Fedora fyzicky nainstaluje. Fedora nabízí automatické rozložení, kdy oddíly vytvoří sama, a samozřejmě i rozdělení ruční. Je také možné nastavit, které oddíly budou šifrované.
+
+\item\emph{Pevný disk} -- Fedora v~této fázi umožňuje i vytvoření tzv. dualbootu, čili provozování dvou operačních systémů v~rámci jednoho počítače. Není problém ji tak doinstalovat vedle už existující instalace \emph{MS~Windows}. V~rámci dialogu je vlevo po celou dobu k~dispozici přehled existujících oddílů. Než změny potvrdíte, pečlivě si zkontrolujte, že jsou tam všechny (např. oddíly jiných operačních systému), co mají být. Po odsouhlasení tohoto kroku proběhnou nevratné změny a zápis nového rozložení na disk.
+
+\item\emph{Závěr} -- Zatímco se systém instaluje, vyplníme několik zásadních údajů, jako je heslo roota (administrátora) a vytvoříme uživatelský účet, pod kterým budeme běžně pracovat (a opět mu nastavíme heslo). Pozor, Fedora uplatňuje, na rozdíl od mnoha dalších linuxových distribucí, klasický přístup k~uživatelským účtům, kdy účet uživatele root není zakázaný. Potřebujeme tedy nastavit a znát minimálně dvě hesla. Nevyhovuje? Nevadí, i u~našeho běžného účtu můžeme zaškrtnout volbu \uv{Správce}, která nám umožní velkou část správcovské činnosti stvrdit i pod naším běžným účtem a tedy i jeho heslem.
+
+\item\emph{A~je hotovo} -- Celá instalace by neměla zabrat více než několik desítek minut. Po restartu a přihlášení provedeme ještě několik krátkých poinstalačních nastavení a systém je připraven. Zdařilo se? Můžeme tak začít používat Fedoru v~celé její kráse!
+\end{itemize}

chap_o_cem_je_fedora.tex

@@ -0,0 +1,13 @@
+\chapter*{O~čem je Fedora}
+\section*{Pro koho je?}
+Fedora v~edici \emph{Workstation} cílí na uživatele, jejichž primárním zájmem je tvůrčí práce, ať už se jedná o~vývoj, nebo jiné činnosti. Nabízí odladěné prostředí \emph{GNOME~3} a spektrum aplikací, jako jsou pro vývojáře nástroje \emph{DevAssistant} nebo nově \emph{Builder}, různých aplikací pro virtualizaci (\emph{Boxes)}, správů kontejnerů (\emph{Docker}) a dalších. Znamená to, že Fedora rezignuje na běžného uživatele a opouští ho? Ne. Fedoru lze stejně tak dobře použít i pro multimediální účely, mezi které můžeme počítat i střih videa (\emph{PiTiVi}), práci s~bitmapovou (\emph{GIMP}) a vektorovou (\emph{Inkscape}) grafikou. V~určitém smyslu je tak Fedora lepší distribucí i pro běžného uživatele než byla kdy dříve. 
+
+\section*{Otevřenost}
+Fedora je komunitní linuxová distribuce s~více než desetiletou tradicí. Vždy obsahovala a bude obsahovat jen svobodný, čili takový software, který je open source a může být volně šířen, upravován a používán za libovolným účelem. Fedora neobsahuje software, na který byste si nemohli \uv{sáhnout} na úrovni zdrojového kódu. Zároveň ale nijak neomezuje software, který si do systému nainstalujete. Ať již jako jednotlivý balík, nebo formou repozitáře třetí strany. Chcete \emph{Google Chrome}? Budete ho mít. I~bez nich ale v~repozitářích Fedory naleznete takřka dvacet tisíc balíků obsahujících nejrůznější aplikace a knihovny! Není to ale jen o~licenční čistotě. Fedora důsledně ctí patentové právo v~oblasti software (jakkoliv je v~rámci~EU méně relevantní). Při nasazení Fedory v~komerčním i jiném prostředí máte jistotu, že jednáte v~souladu se zákonem.
+
+\section*{Bezpečnost}
+Vývoj Fedory má svá jasná pravidla a bezpečnost je priorita. Ve Fedoře probíhá testování, jako u~kteréhokoli jiného významného softwarového produktu. A~navíc, Fedora se každých několik let stává základem, na kterém staví firma Red Hat svou linuxovou distribuci s~komerční podporou~-- Red Hat Enterprise Linux (RHEL). Stejná firma také platí mnoho vývojářů do práce na Fedoře zapojených a vlastní ochranné známky s~Fedorou související. Podpora Fedory, která se počítá od data vydání aktuální verze distribuce po vydání další plus měsíc (což při dodržení šesti měsíčního cyklu činní třináct měsíců) pak důsledně zahrnuje bezpečnostní záplaty. A~nejen to. Po celou dobu podpory jsou do Fedory začleňovány nové verze jádra. Uplatníme-li hrubou zkratku, že nová verze jádra se rovná novému podporovanému hardware, máme tu další plus bod. Fedora zároveň neobsahuje žádné programy, které by bez vašeho vědomí odesílaly jakékoliv informace. Nikdy. Fedora vás nešmíruje, naopak maximálně ctí vaše soukromí.
+
+\section*{V~čele peletonu}
+Do Fedory se dostává velké množství nového software, často je tak Fedora první (nebo jedna z~prvních) distribucí, která daný software nasadí. Fedora je běžně místem, jakýmsi podhoubím, kde k~vývoji takových programů dochází. Otevřený software je o~spolupráci, lidé zapojení do Fedory se často intenzivně věnují i práci mimo distribuci samotnou. Nečekají až někdo něco vyvine a oni to pak budou moci zahrnout do Fedory, ale aktivně se podílí na vývoji přímo u~zdroje, přímo u~konkrétního projektu, ať už spolu s~dalšími vývojáři primárně pracujícími na jiných distribucích, nebo s~dalšími zcela nezávislými vývojáři. Časem se takové programy běžně stávají standardy ve většině linuxového světa. Uživatel Fedory tak jde s~dobou, nebo i má předstih. Samozřejmě tu a tam se uživatel může dostat i k~aplikaci, která ještě není cílena do produkčního prostředí. Ale taková Fedora je. Progresivní. Inovativní. V~čele.
+